Sedláci z Lázu (doloženo od 1746)
Nejstarší předky známe z farnosti Častohostice na Jemnicku. Matěj Brodský byl pokřtěn 19. září 1746 v Častohosticích jako nejstarší ze sedmi známých dětí sedláka Františka a Barbory; kmotry všech dětí byli sousedé Bendovi z Lázu. V lednu 1779 se Matěj v Lázu oženil s Barborou, dcerou Jana Šebka z Lázu. Přiženil se na grunt a 3. ledna 1780 jim pokřtili syna Kašpara. Kraj tehdy patřil hrabatům Nimptschům, kteří v roce 1785 založili nedalekou ves Nimpšov; v Častohosticích stojí dodnes románská rotunda sv. Barbory.
Kašpar Brodský hospodařil v Lázu na čísle 41, kde se mu v srpnu 1822 narodil syn Bartoloměj. Ten se roku 1852 oženil v Dědicích s Alžbětou Soukupovou, usadil se jako domkář v Nimpšově čp. 4 a tam se mu v září 1856 narodila dcera Terezie.
Sedláci z čísla 21 (1734–1878)
O pár kilometrů dál, v Báňovicích u Starého Hobzí, hospodařili Kopalové. Nejstarší známý zápis celého rodokmenu je křest Šimona z 8. října 1734 – syna Ondřeje a Anny „Kopperových“ z Báňovic, kmotrem byl krejčí ze Starého Hobzí. Otec Ondřej hospodařil v Báňovicích už od začátku 20. let 18. století a zemřel v listopadu 1768 jako sedlák, podle zápisu ve věku 84 let; v Báňovicích tehdy žily tři rodiny Kopálů a Ondřej byl nejspíš synem sedláka Mikuláše Kopála, pokřtěn v listopadu 1694. Mikuláš zemřel v říjnu 1719 ve věku 62 let – narodil se tedy kolem roku 1657, necelých deset let po třicetileté válce. Je to nejstarší pravděpodobný předek celého rodokmenu. Šimon Kopal, sedlák na čísle 21, měl se ženou Alžbětou dcery Johanu (1768) a Markétu (1771) – za kmotra jí šel učitel ze Starého Hobzí – a v srpnu 1774 syna Bartoloměje. Šimon zemřel v listopadu 1797 ve věku 61 let.
Bartoloměj převzal grunt a dožil se 80 let; zemřel v únoru 1853 jako výměnkář na tomtéž čísle 21. Jeho syn Matěj (1799–1878) byl pololáník, sedlák s polovičním lánem polí. V listopadu 1827 se v Jemnici oženil s Mariannou Novotnou ze statku čp. 11 v Ostojkovicích, dcerou pololáníka Jakuba Novotného, a měli spolu syny Františka, Jana a Matěje a dceru Františku (1834). Matěj psát neuměl – když v roce 1852 dával souhlas ke sňatku své osmnáctileté dcery, podepsal se třemi křížky. Rod Kopalů tak na jednom gruntu hospodařil nejméně sto let.
Pololáníci z Mladoňovic (1828–1906)
Františka Kopalová si v červnu 1852 vzala Jiřího Krejčího z Mladoňovic u Jemnice. Jiří se narodil 22. dubna 1828 na čísle 34, kde byl pololáníkem už jeho otec Jan. Když mu bylo dvacet, císařský patent ze 7. září 1848 zrušil robotu – z poddaných sedláků se stali vlastníci své půdy (vyvázání ale splácely rodiny ještě dlouhá léta). Syna Matěje měla Františka až ve 44 letech, v únoru 1878.
Deputátníci na zámku Collaltů (1854–1912)
Na jih, do Uherčic u Vratěnína, se za prací stěhovali lidé z celého kraje. Josef Holan se narodil v roce 1854 v Zadním Zhořci na Vysočině v rodině domkáře, ale jako pacholek sloužil na uherčickém velkostatku knížat Collalto. V listopadu 1881 si v Nimpšově vzal Terezii Brodskou a v dubnu 1884 se jim v Uherčicích čp. 48 narodila Kateřina. Deputátníci jako Josef dostávali část mzdy v naturáliích – byt, obilí, dříví, chovali prase a slepice; úředníci panství byli většinou Němci, dělníci Češi.
V říjnu 1906 se Kateřina vdala ve Vratěníně za Matyáše Krejčího z Mladoňovic. Nevěstě bylo 22 let – tehdy ještě nezletilá –, a tak k sňatku dal souhlas otec Josef. Matyáš opustil otcovský grunt a stal se deputátníkem na zámku také. Tady se 17. února 1912 v domě čp. 2 narodila Marie Krejčí; její křestní zápis je celý německy a obec se v něm jmenuje Ungarschitz.
Hostinský z Turkovic (asi 1793–1882)
Další linie vede do východních Čech. Josef Kalousek byl už v den své svatby v roce 1824 šenkýřem v Turkovicích čp. 5, ve vsi pod panstvím hrabat Pachtů z Rájova – Arnošt Karel Pachta nechal v roce 1816 empírově přestavět zdejší kostel a je v něm pohřben. Ženu si Josef přivedl ze sedlácké rodiny Marešů z Klokočova. Jejich dcera Marie porodila v roce 1844 syna Josefa, a tak příjmení Kalousek přežilo díky ní.
Josef mladší byl nádeník a sedlář v sousedních Podhořanech. Oženil se ve 37 letech, v roce 1882, s Annou Křížovou, dcerou místního domkáře Václava Kříže. Ten pocházel z Hošťalovic (* 1809), sloužil v Podhořanech a v únoru 1835 se přiženil do domku Kučerů čp. 21. Podhořany zažily v roce 1866 pruská vojska a choleru, na kterou tu zemřelo 24 lidí.
Nevěsta z Haliče (1915)
Jejich syn Jan Kalousek (* 1888) se v červnu 1915, uprostřed první světové války, oženil v Turkovicích s Pelagií Sobalovou. Pelagie byla řeckokatolička z Manasterzce u Leska v Haliči – kraje, přes který se tehdy valila fronta. Narodila se tam 24. dubna 1888; její otec Valentin Sobała přišel z Dylągówky u Řešova, matka Rozálie byla z rusínské rodiny Kozaků. Do křestní knihy v Manasterzci později někdo připsal azbukou poznámku o její svatbě v Čechách. Doklady z domova sehnat nemohla, a tak snoubenci před farářem a svědky přísahali, že jejich sňatku nic nebrání. Jak se do Podhořan dostala, nevíme; v letech 1914–1915 přišly do Čech a na Moravu desetitisíce haličských uprchlíků.
Jan pracoval jako dělník, později jako kočí na panském dvoře v Horeckém Dvoře u Choltic. Dvůr – zbytek vsi Nechleby zaniklé za třicetileté války – patřil choltickému panství hrabat Thun-Hohensteinů a za první republiky se proslavil největšími třešňovými sady v okrese; třešně se vozily až na trh do Vídně, dokud krutá zima 1929 nezničila 1 600 stromů.
Krejčí z Podkarpatska (1912–1940)
Na stejném dvoře pracoval na jaře 1940 jako kočí Michal Paňko. Narodil se 26. června 1912 ve Vyšním Bystrém u Majdanu na Podkarpatské Rusi, v horském kraji, kde se lidé živili dřevařstvím a odcházeli za prací do světa. Jeho otec Fedor byl rolník v Majdanu. Michal byl řeckokatolík a v roce 1940 maďarský státní příslušník – jeho rodný kraj v březnu 1939 obsadilo Maďarsko –, a tak si k sňatku musel vyžádat potvrzení maďarského generálního konzulátu. Ohlášky měl i v pražském kostele sv. Klimenta, který od roku 1931 patřil řeckokatolíkům.
- března 1940 se v Lipolticích oženil s Emilií Kalouskovou, dcerou kočího Jana a Haličanky Pelagie, která na dvoře pracovala jako zemědělská dělnice. Za svědka mu šel Petr Paňko z Bezděkova u Pardubic. Necelých pět měsíců po svatbě se v Horeckém Dvoře narodil syn Milan.
Horníci, policejní sluha a tabačnice z Jáchymova (1781–1950)
Po babičce Ivaně vede rodokmen do Krušnohoří. V Jáchymově se roku 1781 oženil horník Anton Lehmann – v témže roce, kdy chemik Klaproth v jáchymovské rudě objevil uran. Jeho dcera Franziska si v dubnu 1824 vzala policejního sluhu Heinricha Lorenze z Českého Wiesenthalu; svatba proběhla narychlo „v nebezpečí smrti“ a dodatečně tak uznala za manželskou i jejich roční dcerku Annu. Heinrich zemřel o tři dny později, 8. dubna 1824, ve 46 letech.
Annin syn Johann Lorenz (* 1857) pracoval v jáchymovské c. k. tabákové továrně, kde vyráběly doutníky stovky žen, a koupil dům čp. 650. Podruhé se oženil v roce 1905 s Marií Annou Brandlovou, dcerou zedníka Josefa Brandla, který přišel z vesnice Trhomné u Bezdružic. V roce 1907 se jim narodila Elsa – v roce, kdy v Jáchymově začaly fungovat první radonové lázně na světě.
Kuchař z Felsőbányi (1905–1950)
Elsa se v březnu 1935 vdala za kuchaře Františka Hudáka. Narodil se v roce 1905 ve Felsőbányi (dnes Baia Sprie v Rumunsku), starém hornickém městě se zlatými a stříbrnými doly, kde tehdy skoro všichni mluvili maďarsky. Jejich dcera Marianna se narodila v červenci 1935 v Košicích. Po válce Elsa jako Němka přišla o československé občanství; vráceno jí bylo v listopadu 1950 a v prosinci složila předepsaný slib věrnosti. Rodina pak žila v Jáchymově – v domě Dvořákova 650, tedy v témže domě, který kdysi patřil Johannu Lorenzovi.
Chalupníci z Dohnalovy Lhoty a sedláci z Oukřtalova (1781–1883)
Babička Zdeňky Bačové, Anastázie Šimáčková, pocházela ze Sedlčanska. Její otec František Šimáček se narodil v prosinci 1849 na panském dvoře Pojezdec u Kosovy Hory, kde jeho otec – syn chalupníka z Dohnalovy Lhoty – pracoval jako poklasný, tedy dozorce nad čeledí při polních pracích. Rodiče se vzali v Dublovicích v červenci 1848, ještě jako poddaní, dva měsíce před zrušením roboty. Rod Šimáčků sahá v Dohnalově Lhotě do roku 1781, kdy se čeledín Martin Šimáček přiženil na chalupu čp. 11 k Anně Ondráčkové. Jejich syn František (* 1798) se v sedmnácti, v roce 1816, oženil v Hulíně u Jesenice s krejčovou dcerou Kateřinou Kubátovou; babička Marie Fialová pocházela z chalupy čp. 14 v Dublovicích, kde se jejímu otci říkalo Waniček a sousedům ze statku čp. 22 Matulové. Později rodina získala statek čp. 5 v Oukřtalově. 8. října 1872 se v Petrovicích oženil s osmnáctiletou Antonií Fridrichovou ze selského gruntu čp. 5 ve Skoupém – nevěsta byla nezletilá, a tak k sňatku svolil její otec Jan. Fridrichovi, Vaníčkové z Ohrady, Zíkovi z Dobrošova i Hradilovi z Týnčan byli všichni sedláci; kraj tehdy patřil k panství Chlumec. Antoniin otec Jan Fridrich (* 1832) osiřel tak mladý, že ho soud musel prohlásit za zletilého, aby mohl převzít grunt; v lednu 1853 se oženil s osmnáctiletou Josefou Vaníčkovou z Vohrady. Manželům se narodilo nejméně osm dětí, Anastázie 14. října 1883.
Domkáři z Karolína (1825–1936)
Poslední větev vede na Kroměřížsko, do Karolína u Kvasic – mladé osady, která do roku 1878 patřila ke Kvasicím, kde stál zámek Thun-Hohensteinů a od roku 1850 moderní cukrovar. Burešové tu žili jako domkáři nejméně tři generace. Josef Bureš starší se narodil v roce 1825 v domku čp. 13. V říjnu 1850 se oženil v sousední Vrbce s Rozálií Koutníkovou, dcerou podruha; v červenci 1853 zemřel ve 28 letech, nejspíš na tyfus, a zanechal vdovu Rozálii se čtyřměsíčním synem. Rozálie se o rok později znovu vdala. V srpnu 1855 zasáhla Karolín cholera; zemřel na ni i Josefův otec, domkář Josef Bureš, v 67 letech. Josef Bureš, narozený v březnu 1853, se v roce 1879 oženil s Marianou Ševčíkovou, dcerou souseda; na čísle 57 se jim narodily děti Amálie, František, Josef a v srpnu 1888 Františka. Z tohoto domku pochází i dědeček Jaroslav Bureš (* 1936), elektrikář, který se v roce 1965 oženil v Jáchymově s Mariannou Hudákovou.
Dnes
Z Horeckého Dvora, Uherčic, Jáchymova a Karolína vedou cesty rodu na Karlovarsko – do Ostrova a Jáchymova. Dědeček Milan Paňko a babička Zdeňka rozená Bačová, jejich syn Aleš a jeho žena Ivana rozená Burešová, jejich syn Tomáš a jeho žena Klára rozená Holubová – a jejich dcera Nikol, pro kterou tento rodokmen vznikl.